O nás
_______________________________________________________________________
Bydlíme v rodiném domečku se zahrádkou ve vesnici nedaleko Olomouce ve Štěpánově. Nejdříve do naší rodiny přibyl rošťák a mazel kocourek Matýsek a k němu nám přibyla prý klidná,ale pro nás hyperaktivní fenečka s CHS od Lužáneckého parku Chiara Bella. Je to teď už velká raubířka a velmi aktivní holčička Labradorského retrievera a my s ní, jak se dočtete dále máme plno plánů do budoucna.
Do naší rodiny přišla už vychovaná a za to my děkujeme paní chovatelce, že nám to tak ulehčila, protože kdybychom s ní měli vybíhat pokaždé, kdy se bude potřebovat vyčůrat a ona si o to neřekla sama, tak to bychom asi nezvládli. My všichni máme Bellinku moc rádi.
A všichni společně hledáme cestu do blázince.
Musím říct, že cesta k životu s vysněným pejsek nebyla vůbec snadná. Asi jako každé malé dítě jsem vždy chtěla nějaké zvířátko, bohužel, to se mi po více než 13 let nepodařilo získat. Ano, měla jsem rybičky, ale nikdy se o ničem jiném doma neuvažovalo. V prvním ročníku gymnázia jsem dostala kocoura, byla jsem velmi štasná, ale stále to nebylo ono. Kocourek se stal ale nedělitelnou součástí naší rodiny a nikdo nemůže říct, že bychom milovali Bellu nebo Matýska více, než toho druhého. No, ale tak pokračujeme v příběhu. Jakmile se můj strýc začal zajímat o to, že by si pořídil psa, hned jsem celá nadšená začala s ním a to už pěkně pořádně. Žádné prosby, prostě k tomu doma museli postupně přistupovat jako k hotové věci. Asi tušíte, že to nebyla procházka růžovým sadem, že?
No jenže, jakmile se už jednou začalo, tak najednou vše dostalo rychlý spád. Když psa, tak jaké plemeno? Velké, či malé? Dlouhosrsté, či krátkosrsté? Atd. Rodina byla jednoznačně pro malé, ale já chtěla velké, a za tím jsem si rozhodně stála. Vždy, když jsem se viděla se psem, byl to zlatý retrvír, jenže jsme se dohodli na krátkosrstém, tak nepřipadal v úvahu. No a jaké plemeno je nejblíže ke zlaťáku? Přece labrador! Labrador jako možnost rozhodně nepřišel ve chvilkovém rozmaru. Už dříve se mi hodně líbil a musel splňovat všechna kritéria. Chtěla jsem větší rasu se světlou srstí, což žlutý labrador je. Musel být učenlivý, poslušný (no nevím, podle dnešních zkušeností mi to tak nepřipadá :D), měl mít krásný vztah k dětem a snášet kočky a ostatní zvířata, tuto vlastnost Bella ale určitě neovládá. Děti miluje, ale zvířata, to není vůbec jednoduché. Měl by být schopný bydlet venku na zahradě, ale po dvou měsících Bellinky doma jsem usoudila, že tohle v mých požadavcích být nemuselo, Bella je totiž typický „pes domácí“. Nemělo to být honácké plemeno, ale také muselo mít předpoklad k tomu, aby s námi mohlo chodit na túry, i když labrador trpí onemocněním kloubů, což nás naštěstí nepotkalo-Bella má DKK a DLK naprosto v pořádku-negativní!, tak musí mít dostatek pohybu. Všechna tato kritéria labrador splňoval. Propadla jsem tomuto plemenu okamžitě, jak jsem se podívala do jejich čokoládových očí a pohledu na jejich chápavý, uličnický a štěněcí výraz zároveň. Také miluju jejich optimistický přístupk k životu, když to tak řeknu. Jsou pro každou lumpárnu. Dokáží pomáhat lidem s různým postižením a milují je bez výhrad. Jde vidět, jak je toto plemeno spolehlivé a ochrnářské, za to jej velmi obdivuji. Nikdy bych nevyměnila Bellu za nic a na labradorksé plemeno nedám dopustit.
No a teď, když víme jakou rasu, tak další bod je: s PP nebo bez PP? Dlouho jsme nad tím nepřemýšleli. I některá čistokrevná plemena bez PP stojí třeba i 10 tisíc, a když chtějí na výstavy a do chovu čistokrevných psů s PP, tak nemůžou. To už jsme si řekli, že si raději zaplatíme za pejska s PP a budeme znát celý jeho rodokmen, budeme obeznámeni s úspěchy a zdravím předků, atd. V žádném případě neodsuzujeme pejsky bez PP a křížence. Upřímně, kdyby mi teď někdo řekl, že Bellin průkaz je neplatný, tak se jí stejně nevzdám!
Tak a teď to nejdůležitější, jaká chovatelská stanice? Musím se přiznat, že jsem se nad tím nijak nepozastavovala, s psem jsme začínala a nevěděla co vše očekávat. Jednoho dne mi strejda čirou náhodou ukázal vrhy manželů Brablíkových z CHS Od Lužáneckého parku (https://www.odluzaneckehoparku.cz/). Byla jsem naprosto unesena těmi malými koblížky na fotkách a všechny fenky měly velmi pěkné rodokmeny a výborné zdraví, což bylo prioritou. A k tomu očekávala narození smetanových štěňátek na rok 2011. Jednal se o poslední vrh feny CZ, PL Ch Bára z Holaských kopečků a velmi nadějného mladého psa „Quida“ CH CZ,SK Aldamity Quiet Delight, bohužel, Quido za tragických okolností zemřel v prosinci 2012. Také pro mě bylo velmi důležité vybrat chovatele, který byl uznávaný, udržoval kontakt s majiteli odchovů a nabízel pomoc a rady. To vše Brablíkovi splňovali. Téměř okamžitě jsem se rozhodla napsat paní chovatelce Alexandře a ta mi zanedlouho odpověděla. Domluvily jsme si spolu setkání na výstavě v Brně, kam jsme se stejně rozhodli zajet podívat. Už podle mailu mi připadala Saša velmi příjemná, ale až z osobního střetnutí jsme poznali, jak dobře jsme si vybrali. Odpověděla nám na všechny otázky a my si na místě rezervovali jednu smetanovou holčičku.
Do té doby, než se štěňata narodila, jsme se setkali ještě jednou a potkali velmi úspěšnou fenku Ebbinku z vrhu „E“ a s jejím majitelem Radkem. Toto setkání nás opět utvrdilo v tom, jak dobrou volbu jsme udělali s tímto plemen. Se Saškou jsme si ještě napsaly desítky mailů do té doby, než nám 25.11.2011 přišel ten dlouho očekávaný. A v něm stálo: „Zdravím, tak Baruška své narozeniny oslavila narozením štěňátek, máme tři miminka-2 holčičky a 1 kluka.“ Jak sama Saša říkala, byl to ten nejkrásnější dáreček, který mohla Barunka jak jim, tak sobě a nám dát. Štěnda rostla a rostla, nastaly chvíle první návštěvy a zamilovaní se do té malé chlupaté kuličky, výběr jména, nad který jsme dlouho rozmýšleli a s pomocí chovatelů vybrali „Chiara Bella od Lužáneckého parku“ Každý den jsme sledovali nové fotečky prcků, až nastala chvíle, kdy přesně ve dvou měsících odjela Bellinka z Brna směr Štěpánov. I chovatelčin výraz nám napovídal, jak je pro ni těžké se vždy loučit, ale vím, že pomáhalo vědomí, že jdou štěňátka do dobrých rukou.
S naší Bellinkou chceme posbírat plno úspěchů a máme s ní velké plány. Chtěli bychom totiž splnit podmínky pro uchovění a jak už jste si všimli,tak bychom chtěli mít štěňátka, věříme, že z ní bude úžasná máma.
Uvažujeme o tom, že v budoucnu naši smečku ještě rozšíříme...
Panička Petra:
Je to velmi hodná a milující maminka Terezky a Natálky a také mě a mého kamaráda Kocourka Matýska. Narodila se ve velké vesnici nedaleko Olomouce jménem Štěpánov. Bydlí v rodiném domě se zahrádkou, kde můžeme všichni blbnout.
Páníček Martin:
Má mě moc rád i když nikdy nevěřil, že bychom si mohli pořídit pejska a obzvláště mě, takovou malou potvůrku. Já ho mám také moc ráda, protože mi dovolil stát se součástní své rodiny a věnuje se mi naplno. Když přijede z práce ,tak jde se mnou a Terkou cvičit. Platí mi všechny granulky a věci, které potřebuji a vzorně se o mě stará. Miluje mě a nikdy by se mě už nechtěl vzdát...je to ten nejúžasnější páneček, jakého si snad na tom širým světě můžu přát :-)
Natálka:
Je to sestra Terky a i když mě někdy štve,tak ji mám moc ráda a stala se mou kamarádkou !!!!
Pár slov o Terce:
Je mi skoro 15 let a chodím na gymnázium. Vždy jsem chovala velký vztah ke zvířátkům a obzvláště k pejsků. Na CHS od Lužáneckého parku mě přivedl strejda Pavel a já jsem mu za všechno vděčná, protože kdyby nebylo jeho, tak bych asi tak skvělé chovatele nenašla. Moc děkuji paní Brablíkové a panu Brablíku, že mi dovolili ,abych se stala milující paničkou Bellinky. V životě jsem nikdy nevěděla, co bych chtěla dělat ,ale teď po dlouhé uvažovámí by byl můj sen stát se vetrinářkou a zařídit si ordinaci a menší chovatelskou stanici ,hlavně pro radost a chuť do života, protože já teď už opravdu vím, co je láska ke zvířatům a jak by byl svět bez nich osamělý a nebyl by skoro o ničem !!!
A děkuji za Motto: "Ten kdo řekl, že štěstí se nedá koupit, zapomněl na štěňata". (Gen Hill)
Ahojky, 
Jmenuji se Chiara Bella od Lužáneckého parku
Mí páničkové mi říkají Bellinka ,Bellča, Beloslava, Bellda, Bellka,...
25. 5. 2011- Jsou mi sice jen 2 měsíce, ale snad Vám něco o mém dosavadním životě říci dokážu, i když jsem jen malé štěně.
Jak to se mnou vlastně začalo.
Narodila jsem se mamince Báře z Holaských kopečků a tatínkovi Quidovi (ček. CH CZ Aldamity Quiet Delight) v CHS LR od Lužáneckého parku paní chovatelce Brablíkové
Přiznám se Vám,že první den v nové rodině se mi stýskalo po mé mamince, mých sourozencích, po paní Brablíkové, která se starala o mě, mé sourozence a mou maminečku a samozřejmě po malému Petříkovi, tetách Safirce,její dceři Coffince a Zaye
Teď jsem se ale vzchopila a je ze mě moc šikovná holčička ,tak to o mě Všichni říkají.
Jak jsem se tam vlastně dostala?
Z mé nové rodiny si mě už 8 let přála nejvíce má majitelka Terka, které je sice jen 12 let,ale o to jsem já radši,protože je mou kamarádkou,náhradní maminkou a někdy když je potřeba tak přísnou i hodnou chůvou, no a samozřejmě i cvičitelkou, která mě učí všem věcem do mého budoucího života.Dalšími členy rodiny jsou Terezčin tatínek Martin, maminka Petra, sestřička Natálka, no a můj kámoš.Matýsek.Matýsek je Terezčin kocourek.
Má ho také moc ráda.
Proč si vybrali plemeno labradorského, retrievera vlastně mě?
Má majitelka Terka si vždy přála Zlatého retrievera, ale pak ji to její maminka rozmluvila, ale to se ještě nedopídili ke mně.
Terčina maminka a celý zbytek rodiny ji chtěli přemluvit pro nějaké malé plemeno, třeba jako jsou teriéři, ale na to se přemluvit nenechala a říká, že je moc ráda.
No a teď už jde o mě.
Její strejda Pavel, který si se svou ženou také přáli labradora, černého kluka, poslal Terce soupis CHS labradorských retríverů.
No a tam si Terka vybrala CHS LR od Lužáneckého parku a začala si psát maily s paní Brablíkovou.
No a pak, ještě než jsem se narodila se spolu setkávali a v mých dvou měsících si pro mě i s její rodinou přijeli. A tady začíná druhá etapa mého života.
Terka mi slíbila,že spolu budeme jezdit na všechna výcviková setkání,když to je trochu půjde, abych se viděla se svou psí rodinou. A to je každý měsíc, takže na ně nikdy nezapomenu .
PAC A PUSU, a po mém HAF,HAF,HAFFFFF!!! 
